Zítra to bude teprve týden od chvíle, kdy jsi mé oči naposled potěšila svým tajuplným úsměvem, a kdy mé uši zalil tvůj zpěvný hlas. Kaji se, neb dobře vím, že byl jsem to já, kdo na čas tě opustil a svěřil tě v náruč, v níž jsi mi nevěrná. Nechtěla jsi mi rozumět, když jsem ti šeptal, že mizím v dál, a tak se nemohu divit, že nyní své štěstí v něze jiných rukou nacházíš.
Leč já se vrátím, přísahám, již jen pár nocí a pak si tvou lásku zpět získám. Možná jsem bláhový svou jistotou, určitě blázen v tom, že nevěru ti beze zbytku odpustím. V hlubinách tvých tajemných zářících očích můj pohled hned znovu utone, mé paže tě uchvátí a ke hrudi přivinou.
Věř mi však, že nejsem v tom sám. Moje srdce, i srdce mé lidské souputnice životem opět naplní radostí tvé hlasité kočičí předení.